Vojtík a duchové

15 fanoušků

422.místo

Na zámku stále žili duchové předků

Děj Vojtík a duchové

Pan Cyprián žil se svojí ženou Veronikou na hradě, kde s nimi stále byli duchové jejich předků. Teď do rodiny navíc přibyl Vojtík, který si obzvlášť oblíbil Cecilku. Rodina měla brzy přivítat další přírůstek. Vojtík byl na hradě sám a tolik si přál kamaráda. Když jednoho dne přivedl otec neznámého mladíka, kterého našel v lese, byl rád, že má konečně kamaráda.

Jenomže jeho kamarád neměl tak dobré úmysly, jak si Vojtík myslel, proto ho duch prapradědečka vyhnal. Vojtík byl zklamaný. Na svět navíc přišla Verunka a Vojtík se cítil odstrčený. Cecilka proto přišla s nápadem, aby se Vojtík stal také duchem. Vojítk vyslovil zaklínadlo a stal se duchem. Když to zjistila Veronika a Cyprián, byli moc smutní.

Veronika a Cyprián odjeli k přátelům na ples

Veronika pořád plakala a snažila se, aby její syn byl znovu člověkem. Sudivoj jim sice dal naději, ale zaklínadlo musí říct jen Vojtík a přát si z celého srdce nebýt duchem. Vojtík s Cecilkou zatím běhali po hradě a tropili lumpárny. Jednoho večera Cyprián s Veronikou odjeli na ples a malou Verunku měla hlídat Kunhuta. Cecilka ale očarovala nápoj a Kunhuta po něm usnula. To zjistila Bílá paní a Sudivoj, který spěchal oba manžele varovat.

Mezitím si bílá paní přivoněla k láhvi a také usnula. Na hrad se navíc dostali loupežníci, kteří chtěli zámek vyloupit. Dvou se Vojtík s Cecilkou zbavili, ale třetí svým počínáním ohrožoval malou Verunku. Vojtík jako správný starší bratr, chtěl svoji malou sestřičku bránit, ale jako duch nemohl.

Kunhuta usnula a loupežník chtěl ukrást poklad

Prosil proto Cecilku, aby si vzpomněla na zaklínadlo, které z něj opět udělá člověka. Vojtík praštil loupežníka po hlavě a dal mu napít nápoje. Vše dobře dopadlo a Cyprián s Veronikou byli rádi, že mají zase svého syna. Jen Cecilka byla trochu smutná, že už si nemůže hrát se svým kamarádem.